West highland white teriér patří do skupiny psů zvaných teriéři. Název pochází z latinského terra, tedy země. Teriér je pes, který byl chován kvůli práci pod zemí, odkud vyháněl malé hlodavce a jinou škodnou, jež venkovanům ztěžovala život.

Historii můžeme hledat u rodiny Malcolmů z Poltallochu v Algyllshiru, jež chovala několik malých bílých psíků. Stejně jako ostatní chovatelé i tato rodina je cvičila pro práci, nikoli proto, aby se předváděli ve výstavním kruhu. Kdyby nebyli zdraví a v dobré pracovní formě, neudrželi by dlouho hlavy nad hladinou velkých nádrží ve stájovém dvoře. Chovatelé si obvykle zvolili plemeno, které upotřebili pro určitý druh práce – dlouhonozí psi byli cvičeni v rychlosti, krátkonozí pro práci pod zemí (norování).

Písemné prameny uvádějí, že Malcolmovi začali dávat přednost bílým teriérům kvůli nehodě při lovu. Lovci si spletli rezavého psa s liškou a zastřelili ho. Od té doby Malcolmovi chovali jedině krémové nebo bílé teriéry. Bylo to v době, kdy někteří chovatelé teriérů bílá štěňata utráceli, protože se domnívali, že bílí psi nejsou tak ostří jako barevní. Malcolmovi však nabyli přesvědčení, že bílí psi nemají o nic méně odvahy a temperamentu. Dokázali, že bílý teriér je stejně schopný jako všichni ostatní.

Plukovník Ian Malcolm se svými bílými poltallošskými teriéry se stal skutečným otcem plemene, které oficiálně pojmenoval west highland white teriér.

Tohoto psa poprvé popsal kapitán Mackie v časopise Gray’s Dogs of Scotland 1891.

Roku 1904 vytvořil skotský Kennel klub první samostatnou třídu pro west highland white teriéry a v tomto roce založil vévoda z Argyllu první Skotský klub west hidhland white teriérů. Vévoda se stal jeho prvním prezidentem.

V roce 1907 byl vyšlechtěn první šampion chovu a ve Skotsku bylo zaregistrováno 141 westíků.

            Je to velmi bystrý, sebevědomý, temperamentní pes. Jsou to sice psi velcí jenom pod kolena, ale jsou bez jediného projevu bázlivosti nebo plachosti. Jsou velice odvážní. Věčně se něčím zaměstnávají, jsou čilí a stále připravení k akci. Jestliže se těšíte na klidného psíčka, který vám bude sedět na klíně, potom  west highland white teriér rozhodně není psem pro vás.

Westík má vyrovnanou povahu a dobře a rád s člověkem sdílí rodinný život, ať je to ve velkém venkovském domě, nebo v městském bytě. Vychází z dětmi a dobře přijímá i cizí osoby, pokud mu byly alespoň jednou představeny. Je to sebevědomý pes, který když vyjde ven, nezačíná hned rvačky, ale také si nenechá nic líbit. Není to stvoření, které si čistě pro radost pánovi nebo paní jenom povaluje v domě. Westík je rozený lovec. Baví ho pronásledovat škodnou a je stále připraven k činu. Každý den by měl mít 3 hodiny procházek.

            West highland white teriér je vždy bílé barvy. Je to malý robustný pes. Jeho ideální váha je kolem 7 až 10 kg.

Tělo je kompaktní, hluboký hrudník sahá co nejdál dozadu.

Výška v kohoutku by měla být 28 cm.

Hlava je hustě porostlá srstí a je upravována do kulatého vzhledu.

Oči jsou střední velikosti a hodně tmavé. Světlá barva oka není vhodná.

Uši jsou malé, vztyčené, pevně posazené, končí ostrou špičkou. Srst na uších je krátká a měkká. Uši se nesmějí kupírovat. Na špici nejsou roztřepené. Nedoporučují se uši kulaté, široké, velké nebo tlusté ani příliš chlupaté.

Tlama má být dostatečně velká, aby odpovídala velikosti škodné, již pes stiskne.

Zuby jsou vzhledem k velikosti psa velké. Mají normální nůžkový skus, tj. horní zuby mírně překrývají zuby spodní a v čelisti jsou usazeny pravoúhle.

Krk je dostatečně dlouhý, aby umožnil správné nasazení hlavy, svalnatý, postupně se rozšiřující k základně. Vstupuje do úhledně se svažujících ramen.

Ramena se svažují dozadu. Lopatky jsou široké a přiléhají těsně k hrudníku. Ramenní kloub směřuje kupředu, lokty těsně přiléhají a umožňují předním končetinám volný pohyb, jsou souběžné s osou těla. Přední končetiny jsou svalnaté, krátké, rovné a hustě porostlé krátkými, drsnými chlupy.

Trup je kompaktní. Hřbet je rovný, bedra široká a silná. Hrudník je hluboký, žebra v horní polovině zaoblená. Boční profil je plochý. Poslední žebra jsou uložena hluboko v těle. Vzdálenost od beder je krátká, jak jen to dovolí požadavek na volnost pohybu.

Pánevní končetiny jsou silné a svalnaté, v horní části široké. Stehna jsou dobře osvalená, ne příliš daleko od sebe. Hlezna jsou zaoblená a dobře usazená vespod těla tak, aby neomezovala pohyb. Strmá nebo slabá hlezna jsou nežádoucí.

Přední končetiny jsou delší než zadní, jsou kulaté a hustě porostlé hrubou srstí. Zadní končetiny jsou kratší, porostlé hustou srstí. Nášlapové polštářky a drápy jsou černé.

Ocas je 12,5 – 15 cm dlouhý, porostlý ostrými pesíky. Nesmí být zkroucený, naopak co nejrovnější, vesele vztyčený, nikoli barevný nebo překroucený na záda. V žádném případě se nesmí kupírovat.

Pohybuje se nezávazně, přímo, lehce. Přední nohy vytahuje z ramen kupředu. Pohyb zadních nohou je lehký, silný a uzavřený. Kolenní klouby jsou dobře ohebné a dodávají oporu v rychlosti. Strnulý nebo šroubovitý pohyb a ,,kravský postoj“ (vbočená hlezna) se naprosto nedoporučují.

Srst je dvojí. Vnější s tvrdými rovnými chlupy, asi 5 cm dlouhými. Podsada připomíná samet. Je krátká, měkká, hustá. Řídká srst je nežádoucí.

            Westík je velmi náročný na péči o srst. Měl by se každý den kartáčovat a 2krát týdně rozčesávat hřebenem. Koupat by se měl jen minimálně a jen v nejnutnějších případech, aby si zachovat svou drsnou a pevnou strukturu srsti. 4kát do roka se musí trimovat (trimování je odborná úprava srsti u drsnosrstých teriérů. Není to stříhání, ale vytrhávání odumřelé srsti).

Mnozí  lidé dělají chybu, že svého westíka netrimují, ale ostříhají ho strojkem, je to pro ně levnější a méně pracné. Bohužel si neuvědomují, že srst ztrácí kvalitu a westík je náchylnější k nemocem, protože trimovaná srst chrání westíka před nepříznivým počasím.

Uši musí být čisté. Odstraňujte maz a zbytečné chloupky a potom uši čistěte vatovým tamponem a prostředkem na čištění uší nebo ušním práškem, který se vyrábí speciálně pro psy. Dávejte velký pozor na známky infekce a na špinavou drolivou hmotu ušního mazu. Když si pes vytrvale škrábe ucho nebo třese hlavou, většinou jde o signál, že něco není v pořádku. Cítíte-li z uší nepříjemný pach, je to jasné znamení infekce anebo je ucho ucpáno mazem. V tom případě se poraďte s veterinářem.

Stříhání drápků je rutinní součástí úpravy psů. Westík si na stříhání drápků musí zvyknout od raného mládí. Nejde jen o to, že pak drápky vypadají hezky, nýbrž také o to, že dlouhé drápky mu mohou ublížit při skákání nebo když se bezděčně škrábne. Dlouhý drápek se může strhnout a potom silně krvácí. Dokonce může způsobit deformaci tlapky. Psovi byste měli ostříhat drápky, když při chůzi ťukají o podlahu. Při stříhání drápků dejte pozor, abyste westíkovi nestříhli do lůžka, protože westík má drápky černé je to těžké rozpoznat, kde má lůžko.

V žádném případě nedávejte westíkovi mrkev, protože by měl rezavé fousky a srst. To samé platí u pamlsků, které jsou zbarveny.

            I když je westík malý pes, potřebuje být důsledně vychován, a proto začněte s výcvikem již od štěněte. Tím, že ho budete učit dobrým návykům, začnete sami chápat, proč se chová právě tak, a ne jinak. Navažte s ním kontakt a naučte se rozumět jeho komunikaci s vámi.

            Westík se dožívá zhruba 15 let. Mívají vrozené vady jako jsou : Dysplazie kyčelního a loketního kloubu, osteochondróza, jaterní nemoci, kožní a oční onemocnění a hluchota (je velmi častá u bílých plemen.

           Kdo si pořídí toto plemeno, určitě nebude litovat. Je to skvělý společník a bavič, nikdy se s ním nebudete nudit. Je to ďáblík s tváří anděla.